Nic neunaví víc, než devět hodin ve vlaku... v malých botách (a skóre dvě přečtené knížky za jízdu, ale na Clarkovo dílo byly ty čtyři roky stejně málo). Ale mám doma konečně ten papír.....maturita s vyznamenáním... not bad. A kyselé víno k tomu
Tak... a teď... by asi měla začít nová etapa...cheche. Příští týden předzápis na VŠ a já se na ten rozvrh zatím nepodívala, mám hrůzu z těch divných zkratek a čísel...ale zítra se na to už konečně kouknu....slavnostně si přísahám!
A předsevzetí pro prázdniny (protože když to napíšu, tak se to splní.... jako když jsem napsala, že potřebuju červené lodičky a splnilo se to dvakrát...to jsou kouzla, co?) (Anebo je ještě varianta, že napsáním se ty věci vlastně už splnily, ale v jiné dimenzi, to by znamenalo průser....a proto bude lepší kompromis - být velmi nekonkrétní):
Dodělat rok stagnující zakázku, než mě zákazník zfackuje.
Udělat tamty ostatní věci. (nekonečné universum, kchekche)
Dodělat svůj komiks číslo jedna.
Dodělat svůj komiks číslo dvě.
Začít komiks číslo tři... a dodělat ho.
Mít trpělivost s pokusným projektem číslo jedna a dodělat ho.
Dělat ty věci konečně nějak... finálně.
Naučit se umět být drzá a odvážit se ty věci někomu strčit pod nos.
Pečlivěji si čistit zuby a smést ty pavučiny ze stropu.
A tak vůbec.
Gaiman někde napsal, že události jsou zbabělé a nikdy nechodí samy, ale nakupí se jich celá hromada. Mám ale jen problém rozlišit, kdy je to zbabělými událostmi nebo jen mou leností. A taky bych neměla psát večer tyhle žurnály, druhý den se cítím hloupě (výlevová kocovina?)